Bezpečnost práce a hygiena - základní práva a povinnostiPovinnosti zaměstnavatele Zaměstnavatelé mají povinnost činit opatření k předcházení újmám na životech a zdraví zaměstnanců. Tato opatření se musí přizpůsobovat měnícím se podmínkám s cílem zlepšování podmínek práce a pracovního prostředí. Ustanovení § 133 ZP je reakcí na Směrnici Rady Evropských hospodářských společenství EEC/391/89 k opatření na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci a ustanovení Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 153, o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí (č. 20/1998 Sb.). Přijímá-li zaměstnavatel do pracovního poměru nové zaměstnance, je povinen podle § 35 odst. 2 ZP je seznámit, mimo jiné, s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat. Jsou to předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické normy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, jedy a jinými látkami škodícími zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví. Zvláštní ohled při zařazování na práci musí brát zaměstnavatel na některé skupiny zaměstnanců. Musí dbát na schopnost a zdravotní stav pracovníků a nepřipustit, aby zaměstnanec konal práce, jejichž výkon by byl v rozporu s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo s lékařským posudkem, včetně práce přesčas nebo v noci. V případech stanovených orgány státní zdravotní správy je zaměstnavatel povinen zajistit, aby se zaměstnanec před uzavřením pracovní smlouvy podrobil vstupní lékařské prohlídce. Je to povinné u zaměstnanců, kteří: vykonávají činnosti epidemiologicky závažné (např. potravinářství, výroba kosmetických výrobků apod.), pracují na pracovištích, kde jsou vystaveni zvlášť nepříznivým vlivům pracovního prostředí, mohou ohrozit zdraví spolupracovníků nebo obyvatelstva (např. řidiči, obsluhy stavebních strojů apod.), vykonávají činnosti, pro které je vyžadována zvláštní zdravotní způsobilost (např. práce ve výšce apod.). Pozornost je třeba věnovat i pracovním podmínkám žen a mladistvých a respektovat ustanovení ZP, která zakazují těmto kategoriím zaměstnanců určité druhy prací, které jsou pro ně fyzicky nepřiměřené nebo škodí jejich organismu, anebo jsou se zřetelem k anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem pro mladistvé nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé. Zaměstnavatelé jsou například povinni vyhledávat, posuzovat a hodnotit rizika možného ohrožení při práci a činit opatření k jejich ochraně, uvádět do provozu stroje, zařízení a provozní prostory a zavádět technologické postupy odpovídající požadavkům bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, soustavně seznamovat zaměstnance s právními předpisy k zajištění bezpečnosti práce apod. Mezi základní povinnosti zaměstnavatelů patří poskytovat zaměstnancům pracovní prostředky. Stále se však v praxi často vyskytuje, že zaměstnavatelé, než by svým zaměstnancům poskytli osobní ochranné pracovní pomůcky (dále jen "OOPP"), poskytnou jim raději finanční prostředky na tyto pomůcky s tím, že zaměstnanci si je zakoupí sami. To však s sebou nese riziko, že zaměstnanci si peníze ponechají, OOPP si neopatří a ochrana zdraví při práci je tak ohrožena. Povinnost poskytovat OOPP nelze nahrazovat finančním plněním. Bezpečnost a ochranu zdraví při práci je nutné zajistit i v případě, že na jednom pracovišti pracují zaměstnanci více zaměstnavatelů. V takovém případě jsou tito zaměstnavatelé povinni zajistit koordinovaný postup a tím i bezpečnost a ochranu zdraví všech zaměstnanců. V zájmu dosažení jednotnosti a také v zájmu právního zajištění poskytování OOPP využilo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svého zmocnění v § 133 odst. 8 ZP a připravilo vyhlášku, kterou se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování OOPP a mycích a čisticích prostředků. Tato vyhláška nabyla účinnosti dnem 1. ledna 1995 a je závazná pro všechna pracoviště a zaměstnavatele včetně soukromých podnikatelů. Je vydána ve Sbírce zákonů v částce č. 63, číslo 204/1994 Sb. Ustanovení zmíněné vyhlášky platí přiměřeně též pro zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje, dále pro fyzickou osobu, která podniká podle zvláštního předpisu a nikoho nezaměstnává a pro jeho spolupracujícího manžela nebo dítě. Vyhláška také vymezuje, co se rozumí pod pojmem OOPP. Jsou to prostředky určené k tomu, aby je zaměstnanci používali nebo nosili a tím se chránili před riziky, která by mohla ohrozit jejich život, bezpečnost nebo zdraví při práci, jakož i veškeré doplňky nebo příslušenství určené k tomuto účelu. Ve smyslu zmíněné vyhlášky osobními ochrannými prostředky nejsou:
Poskytovat pouze ochranné prostředky, které byly schváleny příslušnou autorizovanou zkušebnou (§20 zákona č.30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, v platném znění). Ochranné prostředky musí zaměstnavatel poskytovat podle vlastního seznamu zpracovaného na základě zhodnocení rizik a konkrétních podmínek na pracovištích a projednaného s příslušným odborovým orgánem (§18 odst. 2 ZP). Zhodnocení rizik a úpravu seznamu pro poskytování OOPP provede zaměstnavatel znovu, jakmile dojde ke změnám, které se týkají bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v důsledku zavedení nové technologie, vzniku nových pracovních podmínek nebo změně dosavadních pracovních podmínek. Ochranné prostředky se používají tehdy, nelze-li rizika práce vyloučit nebo dostatečně omezit technickými prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními, metodami a postupy např. organizace práce. Přidělené ochranné pomůcky musí" být účinné vůči vyskytujícím se rizikům, přičemž jejich používání nesmí představovat další riziko, odpovídat existujícím podmínkám na pracovišti, respektovat ergonomické požadavky a zdravotní požadavky na zaměstnance, být přizpůsobeny fyzickým předpokladů zaměstnance. Tam, kde přítomnost více než jednoho rizika vyžaduje,a by zaměstnanec používal současně více ochranných prostředků, musí být prostředky vzájemně slučitelné. Rozsah vybavení zaměstnanců ochrannými prostředky musí vždy odpovídat povaze vykonávané práce a pracovním podmínkám. Podmínky používání OOPP musí být stanoveny zaměstnavatelem na základě závažnosti rizika, četnosti rizika, charakteristiky pracoviště a parametrů příslušného ochranného prostředku. Tyto podmínky může stanovit též příslušný orgán státního odborného dozoru. Ochranný prostředek je určen pro osobní užívání zaměstnancem. Jeho použití pro více zaměstnanců je možné pouze v případě, že byla učiněna opatření která zamezí ohrožení přenosnými chorobami. Zaměstnavatel musí předem informovat zaměstnance o rizicích, před kterými ho přidělované ochranné prostředky mají chránit. Zaměstnanci musí být seznámeni s používáním ochranných prostředků. Je-li to vhodné musí být též provedeno praktické předvedení jejich používání a zaměstnancům musí být zpřístupněny návody vydané k používání těchto prostředků. Zaměstnavatel před vydáním OOPP musí zhodnotit, zda ochranné prostředky splňují všechny požadavky, jak je předpokládá vyhláška. Zhodnocení by mělo obsahovat zejména: analýzu a odhad rizik, kterým se nelze vyhnout jiným způsobem než přidělením ochranných prostředků, požadavky na ochranné prostředky z hlediska účinnosti proti daným rizikům (je třeba uvážit též rizika, která tyto prostředky mohou event. představovat samy o sobě), srovnání vlastností vybraných OOPP s uvedenými požadavky na odstranění rizik. Vyhláška všeobecně zavedla povinnost pro zaměstnavatele poskytovat mycí a čisticí prostředky v případě, že toto poskytování není upraveno ve sjednané kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpise. Vyhláška neuvádí množství poskytovaných čisticích a mycích prostředků, ale při stanovení minimálního rozsahu lze vyjít z dosavadní praxe. Z toho důvodu je možno rozdělit druhy podle stupně znečištění
Tyto prostředky jsou minimální a zaměstnavatel by je měl zajistit nejméně jednou měsíčně a k tomu dva ručníky ročně. Technicko-hospodářským zaměstnancům by se mělo poskytovat 100 g mýdla čtvrtletně a ručník ročně. Mycí a čisticí prostředky přiděluje zaměstnavatel podle vlastního seznamu zpracovaného na základě zhodnocení rozsahu znečištění nebo ohrožení zaměstnanců dráždicími látkami. Zaměstnancům, kteří přicházejí do styku s látkami, jež mohou způsobit podráždění kůže (kyseliny, louhy, organická rozpouštědla apod.), nebo u nichž může dojít k potřísnění dráždicími látkami (dehtové látky, topné oleje, epoxidové pryskyřice apod.), se poskytují dezinfekční prostředky podle druhu škodliviny. Při přidělování mycích a čisticích prostředků hláška tedy nestanoví žádné limity, záleží na rozhodnutí zaměstnavatele. Seznamy pro poskytování OOPP a mycích prostředků, způsob, podmínky a dobu jejich používání by si měli stanovit zaměstnavatelé ve vlastním opatření. Předtím by měli vyhodnotit četnost a závažnost vyskytujících se rizik, charakteristiky práce a pracoviště, s přihlédnutím k vlastnostem ochranných prostředků. Zaměstnavatel může rovněž využít doporučení orgánů státního odborného dozoru, v nichž jsou uvedeny OOPP pro jednotlivé profese a kategorie zaměstnanců. Zaměstnavatelé jsou povinni dbát, aby zdraví pracovníků nebylo ohrožováno kouřením na pracovištích. Tuto povinnost stanoví zákoník práce v ustanovení § 1433 a má stejnou závaznost pro všechny zaměstnavatele. Za tím účelem jsou povinni zabezpečovat dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zvláštními předpisy (např. pracoviště s výbušninami) a stanovit v pracovních řádech zákaz kouření na pracovištích kde pracují také nekuřáci. Tento zákaz může být stanoven i v kolektivní smlouvě. Jestliže tedy nekuřák bude požadovat na vedoucím pracoviště vyslovení zákazu kouření na pracovišti, je vedoucí povinen vyhovět, třeba vytvořením vhodných technickoorganizačních opatření (např. společná pracoviště kuřáků či nekuřáků). Jestliže pracují např. v kanceláři tři spolupracovníci, z nichž jeden je nekuřák, je postup zaměstnavatele podle § 133 odst 3 ZP jasný. Musí stanovit zákaz kouření v této kanceláři, i kdyby nekuřák toto rozhodnutí nepožadoval. Postup zaměstnavatele vyplývá přímo ze zákona. Přitom by vedoucí měl vymezit prostor pro kouření (např. kuřácké koutky). Potom je však nutné počítat s tím, že přesáhne-li doba kouření čas započítávaný do pracovní doby a určený k jídlu a oddechu (třicetiminutovou placenou pracovní přestávku), musí pracovník tuto dobu napracovat. Dále se nesmí kouřit na schůzích, poradách a jednáních konaných v uzavřených prostorách (např. pracovní porady, odborové schůze a schůze jiných zájmových organizací), v pracovních místnostech, kde účinkům kouření jsou vystaveni nekuřáci, ve zdravotnických zařízeních, ve školách, v kulturních a uzavřených sportovních zařízeních s výjimkou prostor vyhrazených pro kouření. Podobně jako u alkoholu, i u tabákových výrobků je stanovena významná pravomoc úřadů místní správy a samosprávy (okresních a obecních úřadů). Mohou omezit nebo zakázat prodej cigaret v zařízeních veřejného stravování v prodejnách potravina jejich propagování ve výkladních skříních. Rovněž se nesmí propagovat kouření. Zaměstnavateli, který poručí zákaz kouření na pracovišti a v jiných prostorách nebo při některých příležitostech (např. pracovních poradách), může okresní úřad uložit pokutu až do částky 50 000 Kč. Občanům, kteří prodávají zboží nebo poskytují jiné služby v souvislosti s prodejem cigaret nebo alkoholických nápojů a poručí uvedené povinnosti, může obecní úřad uložit pokutu do výše 5000 Kč. Část této finanční částky - pokuty může zaměstnavatel, a tedy i soukromý podnikatel, vymáhat na pracovníkovi, který se provinil (např. na zaměstnanci, který si zapálil na zakázaném místě) podle ZP - až čtyřapůlnásobkem jeho průměrného měsíčního výdělku.
|